Čekání na to, až začnou dcerky dýchat samy, bylo nekonečné

Šťastné chvíle, které rodiče zažívali, když zjistili, že čekají dvojčátka, velmi rychle vystřídaly obavy. „Krátce poté, co mi pan doktor řekl, že jsou na ultrazvuku vidět dvě srdíčka, jsme se dozvěděli, že čekáme takzvaná „momo dvojčata“ (monoamniotická a monochorionická), tedy taková jednovaječná dvojčata, která sdílí jednu placentu a jeden vnitřní zárodečný obal. Tahle těhotenství jsou velmi riziková, hlavní problém spočívá v tom, že si mohou kvůli společné placentě navzájem brát živiny. Společný plodový obal s sebou zase nese riziko zamotání pupečních šňůr,“ vypráví paní Michaela o svých obavách v těhotenství.

Předčasné narození způsobilo řadu komplikací
Porod císařským řezem byl plánovaný na 20. září 2019, bohužel k němu došlo dříve. Nellinka a Ellinka se narodily začátkem srpna v 28. týdnu těhotenství s váhami 990 g a 1190 g. „Po narození dcery převezli na JIP pro novorozence, kde si je na poměrně dlouhou dobu nechali. Nejdéle jsme se museli potýkat s dýchacími potížemi. Dcery byly napojeny na speciální přístroj s maskou, který napomáhá dýchání. Obě se potýkaly také s chudokrevností a často potřebovaly krevní transfúze. Prodělaly infekci a měly špatnou toleranci stravy, zvláště pak menší Nellinka. U Ellinky nám zase zjistili, že měla oboustranné krvácení do mozku. Také nedokázaly udržet tělesnou teplotu, ale to bylo asi to nejmenší,“ popisuje strasti následující po narození dcer paní Michaela.

Až v říjnu si svá dvojčátka rodiče přivezli domů a těšili se na společné chvíle. Jejich dětská lékařka však při prohlídce udělala náběry, které u Nellinky poukazovaly na vysoké jaterní hodnoty. „Hned ten den jsme byly hospitalizovány na dětském oddělení v Českých Budějovicích a druhý den nás tatínek převážel do Prahy do Fakultní nemocnice Motol. Tam nám byla během týdenní hospitalizace sdělena diagnóza – vrozené zúžení žlučových cest. Hned další týden, koncem loňského ledna, byla Nellince provedena operace, která ale bohužel neměla žádný účinek, a proto byla Nellinka zařazena na čekací listinu k transplantaci jater,“ pokračuje ve vyprávění paní Michaela.

Naději střídalo zklamání. Vhodný byl až pátý dárce
Nellinka i Ellinka mají krevní skupinu AB, a proto mohla Nellinka přijmout orgán od dárce s jakoukoli krevní skupinou. Přesto však nebylo jednoduché vhodného dárce najít. „Na začátku dubna nám vysvitla první naděje, našel se vhodný dárce. Tuto informaci jsme se dozvěděli v noci a okamžitě spěchali do IKEM. Cloumaly s námi neskutečné emoce. Všichni jsme byli velice šťastní, ale také nás sužoval veliký strach. Již druhý den po převozu byla dárci ráno odejmuta játra. Na mně bylo Nellinku na transplantaci připravit. Bohužel jsme se asi po hodině a půl dozvěděli, že játra jsou příliš veliká a pro Nellinku by tak nešel získat správný štěp. Špatnou zprávu jsem obrečela a zklamaná jela s Nellinkou zpět do Motola,“ popisuje paní Michaela první zklamání z celkem čtyř, které podobným způsobem absolvovali. Nellinčin zdravotní stav se ale dále zhoršoval. Byla stále více žlutá, bříško se každý den zvětšovalo a výsledky krve také nebyly příliš příznivé. 

Transplantace se nakonec dočkala 19. dubna minulého roku. „Byla velmi složitá a dlouhá, ale vše se povedlo. Nellinka měla různé komplikace, naštěstí to ale zvládla. Velký podíl na tom mají úžasní lékaři a sestřičky z IKEMu a Thomayerovy nemocnice. Do září jsme pak s dcerkou jezdili každý týden na kontroly do Fakultní nemocnice Motol, kde se o nás skvěle starali už v době před transplantací,“ popisuje paní Michaela. 

Nellince a Ellince budou letos dva roky a vše se začíná obracet k lepšímu
Dnes je Nellince o rok více a dubnová kontrola ve Fakultní nemocnici Motol prokázala, že v rámci možností je její stav dobrý. „Teď budeme doufat a čekat, jestli Nellinka dobře zvládne i snížení léků. Za poslední měsíce udělala ohromné pokroky i ve fyzickém vývoji. Za ruku ujde kus i bez opory,“ již s úsměvem na tváři dodává paní Michaela. Přes velký pokrok je však péče o obě holčičky stále náročná, proto jim již rok pomáhají také Dobří andělé. „Chtěla bych říct všem Dobrým andělů, že jsou úžasní lidé! Aktuální situace není jednoduchá pro nikoho, určitě ani pro ně. A oni stejně dokážou dál myslet na druhé. Dávají nám ohromný pocit jistoty. Díky nim věříme, že se to dá vše zvládnout, že budeme schopni poskytnout dcerám vše, co potřebují. Věřím, že i naše rodina se jednou bude moct stát Dobrým andělem a my tak budeme moci poslat dál ten úžasný pocit, který nyní dávají oni nám. Strašně moc jim děkujeme,“ končí své vyprávění paní Michaela.

Pokud se chcete stát Dobrým andělem i vy a chtěli byste pomáhat, stačí se zaregistrovat na www.dobryandel.cz, zvolit si libovolnou částkou a nastavit trvalý příkaz. Nadace Dobrý anděl vaše příspěvky odevzdá rodinám do posledního haléře.